Sestry nejsou hrozbou. Jsme přínosem. A bez nás se moderní zdravotnictví neobejde.
Mgr. Petra Krulová, Ph.D.; Místopředsedkyně moravskoslezského regionu
V posledních dnech se znovu rozvířila debata o kompetencích sester. V článku na Novinkách
z 19. 7. 2025 zazněla z úst představitelů České lékařské komory věta, která mě jako sestru hluboce zasáhla: „Většině sester stačí maturita.“
Takový výrok v roce 2025 nejen znevažuje naši odbornost, ale i popírá každodenní realitu zdravotnictví. A co hůř – zazněl z místa, odkud bychom očekávali respekt a partnerský přístup.
Jsem všeobecná sestra. Začínala jsem na klasické zdravotnické škole, následně jsem absolvovala vysokoškolské studium, obhájila doktorský titul, prošla si zahraničními zkušenostmi a dnes vedu tým v přímé péči. Zůstávám v každodenním kontaktu s pacienty, klienty i kolegy. A právě proto vím, že vzdělaná a kompetentní sestra není problém. Je součástí řešení.
V Česku sestry nestudují „něco navíc“. Studují to, co je nezbytné k výkonu své profese – buď formou tříletého bakalářského studia na vysoké škole, nebo tříletého vyššího odborného vzdělání zakončeného absolutoriem a titulem DiS. Obě cesty vedou ke stejnému cíli: odborné způsobilosti k výkonu profese všeobecné sestry.
Mnohé z nás následně absolvují specializační vzdělávání, atestace nebo navazující magisterské a doktorské studium. Rozvíjíme se klinicky, technicky i v oblasti digitalizace a inovací.
Přesto naše kompetence často nejsou legislativně ukotveny v souladu s reálnou praxí. A když pak slyšíme, že „by stačilo méně“, působí to nejen jako zklamání, ale i jako nepochopení našeho přínosu a odpovědnosti.
Aby bylo jasno: návrat k maturitnímu vzdělávání jako cestě k výkonu povolání všeobecné sestry je nepřijatelný. To už patří minulosti. Neodpovídá nárokům současné péče, kompetencím, které sestry ovládají, ani složitosti systému, v němž pracujeme.